Close

Když si kůň utrhne patku, dejte mu plenku

„Cože???“ Chytáte se za hlavu a přitom vám nejspíš cukají koutky úst v počínajícím záchvatu smíchu. Rozkliknete článek, abyste se pokochali koněm s vééélikou plenkou na zadku a ono nic. Tento článek totiž nepojednává o koních, kteří by měli problém s vyměšováním, ale o závažném tématu, který majitelé u svých koní řeší častěji než zakoupení nové ohlávky do výběhu, kterou ten „zmetek“ zase musel tomu vašemu miláčkovi rozkousat.

Článek pojednává o rychlosti reakcí, o věcech a lidech na správném místě, o chladné hlavě majitelky koně, o statečnosti samotného koně, který si společně s patkou málem utrhnul celé kopyto v kolejích, a hlavně o tom, jak lze tento problém a jemu podobné řešit. Víte co byste měli mít ve stájové lékárničce a co nachystané v záloze v poličce pro případ? Možná jste ještě žádný úraz u svého koně nezažili, možná ano, třeba vám tímto článkem pomůžeme a když se vám podobná věc stane, zachováte chladnou hlavu, vzpomenete si na na nás a tento článek a budete vědět co dělat.  A to je účel dnešního článku.

Všechno začalo na kolejích

Že se přes koleje jezdí s maximální opatrností vám odříká i malá holka u vás ve stáji (doufám v to), ale existují případy, kdy se vaše maximální pozornost musí rozdělit. Například ve chvíli, kdy máte za sebou malé dítě na poníkovi a potřebujete ho nainstruovat tak, aby i ono překážku zdárně překonalo. A tehdy se to stalo. Zkušená a vyježděná jezdkyně, cvičitelka a matka v jednom, Míša Molzská, naše ambasadorka, byla s koněm a svojí dcerou na vyjížďce.

Sedmnáctiletý letý sportovní ryzák Verry sharp vstoupil na koleje, opatrně, jak byl naučený od své majitelky. Ta se ohlédla na svoji dceru, která ji následovala v těsném závěsu na poníkovi Piccasovi. Byla to sekunda když Vendy zjistil, že jeho zadní noha nepokračuje za tělem ve stejném rytmu, ale je zaklesnutá v úzké díře.

To co následovalo Míša dnes popisuje jako to nejhorší, co se jí kdy s koněm stalo. Ryzák pod ní začal mizet, sednul si na kolejích na zadek, mlátíc nohama okolo sebe ve snaze zadní nohu uvolnit. Míša rychle zhodnotila nebezpečnou situaci a zůstala duchapřítomně sedět na koni, i když se pod ní zmítal ze strany na stranu. Věděla, že pokud by seskočila z koně dolů, ve snaze mu pomoci na nohy, nejspíš by se  k němu už nedostala dost blízko a nejspíš by to skončilo tak, že by si kůň utrhnul nohu celou a ještě by je tam přejel vlak, protože by ho nestihla odtáhnout za koleje.

Neseskočila a koně pobízela zpátky na nohy, aby nepadal a pokusil se nohu uvolnit. Křikla rychle na svoji dceru, ať se drží za kolejí a nepřibližují se. Po několika dlouhých sekundách, kdy se kůň snažil nohu ze sevření kolejí uvolnit, bojoval u svůj život, podkova na noze povolila a společně s hřeby se utrhla i část stěny. Ryzák nohu konečně uvolnil a poodešel z kolejí, za ním rychle pony se svojí malou jezdkyní a Míša, jakmile zhodnotila, že jsou všichni v bezpečí za kolejemi a nehrozí již žádné nebezpečí, seskočila.

Dcera na maminku zavolala: “ Mami, prosím tě. Nenasedej už. Z Vendíka moc stříká krev.“ Míša okamžitě vyrazila ke stáji, zvedla telefon a za rychlé chůze, táhnouc pajdajícího koně za sebou, volala do stáje co se stalo, aby byla majitelka Radka připravená u vrat.

Domů došli všichni po svých. Na jedné z  křižovatek, kde museli počkat, až přejede auto, zůstala louže krve. Míša ale nepovolila a táhla koně za sebou až domů.

Patky odříznout nebo nechat?

Teprve doma se zjišťovalo, co se s nohou skutečně stalo. Ryzák měl urvanou velkou část kopytní rohoviny, a odříznuté patky, které jen tak visely na noze a tekla z nich krev. Rozhodnutí muselo být rychlé a nakonec se rozhodlo, že patky pokusí zachránit a připlesknou je zpět, kde byly původně a rychle ránu stáhnou, aby se patka chytila tam, kde byla před tím. To bylo nejspíš jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které koni ušetřilo několik měsíců zdlouhavé a bolestivé rekonvalescence.

Patky se koni přitlačily k obnažené živé tkáni a okolí se očistilo čistou vodou. Do samotné rány se žádná desinfekce nenalévala ani se nevyplachovala ničím jiným než jen vodou, která očistila písek a nečistoty. To proto, aby se tkáň co nejlépe chytila zpět. Nahoru přišla gáza, vrstva duct tape, aby to vše drželo pohromadě a jako další vrstva plenka na přebalování miminka v nejmenší velikosti (newborn). Je to zlepšovák, který majitelka stáje, Radka Š.,  někde slyšela a začala jej také sama používat.

Plenka je velmi prodyšná ale nepropustí nic ven ani dovnitř, je tedy ideálním kandidátem na léčbu podobných zranění. Rána dýchá ale není vystavena vnějšímu prostředí, špíně a pokud začne náhodou téct a nebo hnisat, plenka tekutinu odsaje a vstřebá. Díky plence hned poznáte, kde přesně se lokalizuje ložisko, které hnisá. Jednoduše proto, že to bude cítit.

Přivolaný veterinář nohu prohlédl, doporučil klid a zábal s podáním protizánětlivých léků. Zdálo se, že se zábalem bude kůň moci normálně našlapovat, ale on se na nohu ani nepostavil.

Noha po 14 dnech od úrazu. Na fotce vidíte krásně chycené spěnky a bílé „podlitiny“.

Botička HorseCrocz zachránila situaci

Zábal nebyl kompletní, byl měkký a prodřel by se, jen co by s ním kůň šel do výběhu. Vendy by nesnesl být doma zavřený sám, když všichni koně jsou venku. To by bylo v léčbě dost kontraproduktivní. Nervózně by korzoval po boxe a to by nebylo dobře. Navrhla jsem Míše, že máme na skladě botičky HorseCrocz a že jsou přesně pro tyto případy.

Botičku jsme ihned v ten den dovezli a kůň, který do té doby na noze nechtěl vůbec stát se s botičkou na nohu postavil a normálně ji plně zatížil a chodil. Druhý den šel s kompletním zábalem (fáček, duct tape, plenka, botička) do výběhu a tam normálně stál, žral seno, chodil když chtěl, a nohu zatěžoval. Botička na noze držela perfektně.

Při rozbalení nohy jsme zkontrolovali, jak se patky uchytily a zjistili jsme, že drží krásně a perfektně se ujaly na odříznutou tkáň. To díky tomu, že byly pěkně v suchu, přitlačeny na své místo fáčkem a botičkou, která to vše hezky držela pohromadě a zabránila v prošlápnutí zábalu a gázy.

Před každým zábalem se koni noha očistila. Povrchové ranky a plocha kopyta, která byla také pěkně dobitá, se zastříkaly Pederiprou (neaplikovat zvířatům hypersensitivním na tetracyklín!) a znovu zabalily do suchého nového fáčku, kterým jsme opět stáhli patky. Následovala vrstva duct tape. Jako další vrstva šla plenka a nakonec botička, kterou jsme vždy pečlivě opláchli.

Výměna zábalů

Za dva dny na to, se měnil zábal na noze znovu a kontrolovali jsme mimo nohy i botičku, zda je v pořádku a může ji kůň nosit dál. Chtěli jsme sami vidět, co ta věcička vydrží. I když nebyla rozhodně konstruovaná na to, aby s ní kůň chodil do výběhu a chodil celý den po tvrdé udusané hlíně, bota byla netknutá, držela perfektně a nevypadala, že by se měla rychle zničit.

Po několika dnech se na koně přijela podívat veterinářka s rentgenem. Bylo třeba zkontrolovat, zda má kůň všechny kosti na svém místě. K údivu všech byly kosti v naprostém pořádku! V noze nebyla jediná zlomenina nebo rotace, nic utrženého i chrupavky byly v pořádku. Vendy měl neskutečné štěstí!

Mokvající korunky – komplikace?

Jediný problém, který při léčbě nastal, byl s mokváním korunek. Prvních několik zábalů se dostatečně nedbalo na to, aby byla korunka odhalená a mohla dýchat. V místech, kde přes ni vedla ještě páska pro utažení a izolaci spodní části kopyta, začala korunka ošklivě mokvat.

Po celé délce zbytněla a změnila se v bílý široký pruh, který byl na pohmat měkký a hladký. Kontrola veterinářky nás ale uklidnila. Nejednalo se o žádný defekt kopytní stěny, ale skutečně jen o mokvání a tzv. modřinu na kopytě. Dle veta je toto při podobných úrazech normální. Při dalších zábalech, které jsme začali dělat každé dva dny, jsme izolační pásku vedli jinudy za účelem, aby patky a korunky mohly dýchat a nemokvaly.

Po příchodu z výběhu

Botička HorseCrocz zepředu – po 14 dnech každodenního používání

Sundávání boty za pomocí šroubováčku, ušetříte tak stahovací pásky

Plenka pod botou, je špinavá ale není seškapaná

 

Noha po vybalení, hojící se patky – téměř neviditelný úraz. V tomto místě visely patky dolů z kopyta.

Noha je hezky suchá


Venku v jakémkoliv počasí

Díky botičce Horsecrocz se Vendy dostal od úrazu skutečně každý den do výběhu. I za deště, kdy se nahoru na botičku přidal ještě nepromokavý pytel. Kůň může ven do výběhu za svou parťačkou, a proto se také hojí tak dobře. Nestresuje, nohu používá, rohovina se zdá že narůstá a po konzultaci s kovářem bude mít botičku preventivně ještě 14 dní. Poté se může sundat a kůň se podle potřeby znovu nakove.

Konec dobý, všechno dobré. Lidičky, ale nevěřili byste, jak moc jsme se všichni ve stáji o koně báli. Nebít nápadu s botičkou Horsecrocz, nejspíš by se patky nedokázaly tak dobře uchytit, kůň by musel chodit ven s měkkým zábalem a ten by rozhodně nevydržel udržet nohu v suchu a bez nečistot. Botička kopyta utáhla, zpevnila, pomohla koni chodit i i když měl kopyto velmi bolavé. Díky botě mohl odejít každý den za svými kamarády do výběhu, mohl se chovat normálně a bez stresu. A také se to podepsalo na jeho léčbě. Kromě menšího mokvání je doposd naprosto ukázková.

Opakování matka moudrosti

Zopákneme si tedy co dělat, když se vám stane podobný úraz patek, zášlap, utržení stěny, krvavý úraz končetiny…

  • Je třeba zachovat chladnou hlavu a dovést koně domů – pokud to lze.
  • Zavolat veterinárního lékaře.
  • Pokud jde o poranění patek, které ještě kůň má a chcete je zachránit, omyjte je čistou vodou od nečistot a rozhodně připlácněte zpět na místo a stáhněte gázou ke kopytu. Vyplatí se je zachránit.
  • Okolo kopyta vytvořte duct tapem izolační vrstvu zespodu, aby do kopyta nic neproniklo.
  • Oděrky pořádně desinfikujte Betadinou, Pederiprou nebo jinou dostupnou desinfekcí.
  • Jako druhou vrstvu  na kopyto zvolte plenku /velikost newborn.
  • Opět upevněte pomocí pásek okolo kopyta.
  • Aby mohl kůň normálně chodit ven do výběhu a zamezilo se zbytečnému stresu při izolaci v boxe, nasaďte botičku HorseCrocz.
  • Kontrolu provádějte maximálně jednou za dva dny. Je třeba dát ráně možnost uzdravit se.
  • Zamezte zatékání do kopyta při šptaném počasí, pomocí igelitového obalu – ale pozor, nesmí být na noze příliš dlouho.

Co mít doma v lékárně pro všechny případy?

  • Dostatečné množství gázových fáčků
  • Gázové čtverce
  • Betadinu nebo Pederipru (ta se osvědčila více, je suchá po zastříkání)
  • Plenky newborn
  • Zinkovou mast nebo bylinou hojivou mast na oděrky
  • Duct tape
  • Botičku HorseCrocz s páskami na uchycení

Nové zabalení končetiny krok za krokem.

První vrstva je gáza.

Gázu upevníte duktapem tak, aby nezasahoval na korunky ani na poraněné patky.

Musíte vyzkoušet, kde je nelepší vést duktape tak, aby nedošlo k mokvání.

Následuje plenka.

Končetinu zabalte jako prdelku mimika a přidejte duct tape… Pokud to nedrží, je tam málo duct tape.

Poté nasazujte botu s provlečenými páskami na upevnění.

Pokud jsou pásky moc dlouhé, ustřihněte je tak, jak to vyhovuje vám.

Pásky stáhněte pomocí kleští a naštelujte zobáčky na botě tak, aby byly rovnoměrně vyrovnané.

Poté zbávající části pásek zastrkejte do boty

Hotovo. Pro menší spotřebu pásek je dobré pásky otevírat stejným způsobem jako ty elektrikářské. Pozor, běžné elektrikářské jsou příliš krátké a na botičku vám nepůjdou.

Tento návod není univerzální pro všechny úrazy chodidla, ale dá se použít v případech, kdy si sami nevíte rady nebo nevíte jak reagovat a postupovat. Jak nám potvrdila veterinářka ještě v den úrazu, v danou chvíli to bylo nejlepší řešení, které jsme mohli zvolit. Přejeme zraněnému Vendymu, ať se uzdraví co nejdříve a vám, ať se vám podobná situace nikdy nestane, ale kdyby ano, budete připraveni a vyzbrojeni.

 

Za tým Equiworld

Helena Lachowiczová

fotografie: vlastní archiv

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *