Close

Jak začít? Nevzorov Haute Ecole

Už dlouho jsem chtěla tento článek pro vás, naše čtenáře, napsat. Už jen proto, že zde na našich stránkách najdete prostě „jiný“ sortiment než v normálních koňoobchodech. A také hlavně proto, že Haute Ecole, po vzoru pana Nevzorova, je pro mne velkou záhadou a myslím, že nejen já mám zcela mizivou představu o metodě pana Nevzorova. Můj hlad po odpovědích však umí zahnat jedna mne velmi blízká osoba – Lucie Votýpková. Moje přítelkyně a úžasná osoba, které si nesmírně vážím a opravdu jejímu rozhodnutí fandím. Lucie se rozhodla nejezdit a svého koně poznat tak, jak 99% koňáckého světa své koně nikdy nepozná. Jakto? Lucie chce slyšet svého koně mluvit…

 

12688362_10205365503085591_5656974971137795026_n

 

Já: Lucko, jak jsi přišla k Haute Ecole a k Nevzorovi?

Lucie: Já bych řekla, že jsem k němu postupně dospěla. Začínala jsem jako nezkušená v jedné brněnské stáji, kde jsem se hrozně ráda starala o jednoho zuboženého koně. Byl to krásný bělouš, co měl velmi zlé zkušenosti s lidmi. Neustále se šklebil a útočil na lidi. Byl hrozně zrazený a podle toho s lidmi jednal. Vyčistit ho byla opravdu kovbojka a projít kolem něj ve výběhu zase adrenalinová zkouška odvahy. Nenechal na sebe moc sahat a jízda na něm byla příšerná. Ale já si ho oblíbila. Možná v tom hrálo i velkou roli to, že mu nikdo nerozuměl. Mě také moc lidé nerozuměli. S ostatními členy jsem nedržela zajedno. Oni rádi jezdili a já jsem si užívala třeba jen čištění koně a hlazení. Ráda jsem ho vodila nebo byla jen s ním a pozorovala ho.

Nevěděla jsem dlouho co s ním dál. Neuměla jsem s koňmi komunikovat a pak jsi přišla ty a ukázala mi nějaké techniky z „přirozené komunikace“. Mělo to na mě velký vliv. Viděla jsem, že se s koňmi dá bavit i jinak než bičem a udidlem, a ty vzájemné doteky a gesta či nálady mě opravdu uchvátily. Chtěla jsem to umět taky. Chtěla jsem se s ním domluvit…

10371460_10201790321668290_2137168502776907299_n

výcvik dle PNH

Já: Potom přišla černá perla Majka. Co bylo dál?

Lucie: Do Majky jsem se zamilovala. Byla to láska na první pohled. Byla tak osobitá, zvláštní a byl jí kus! Miluji fríské koně a Majka už ten samý týden, co jsem ji poznala, cestovala k nám do stáje, kde jsem jí pronajmula box a výběh. 

Potom co se Majka zabydlela jsem s ní začala trénovat dle NHS. Majka dělala pokroky a já také. Začaly jsme spolu mluvit společnou řečí. Ale já nebyla spokojená. Něco mi chybělo. Nějaký element radosti, projev citu nebo souhlasu z její strany. Brzo jsem zjistila, že opravdu chci vidět svého koně šťastného a chci, aby se ze společné práce nejen radoval ale aby se na tvoření her sama podílela stejně aktivně jako já.

 

Já:  A jsme u Nevzorova, jak tomu mám rozumět? Co vlastně Nevzorova metoda učí?

Lucie: Nevzorov je pravý opak metody, kterou pojmenoval Patt P. jako Natural Horsemanship. Napřed však musím osvětlit o čem je NHS, abyste pochopili, jak jiný je tento přístup.

Natural Horsemanship je partnerství koně s člověkem založené na poznatcích chování koně uvnitř stáda. Člověk v tomto případě přebírá chování koně na sebe a snaží se simulovat postavení hlavní vedoucí klisny. Avšak s tím rozdílem, že ve stádě se svými druhy, je kůň skutečně svobodný a může kdykoliv odejít pryč a vzdálit se, pokud něco nechce dělat. U NHS nemůže odejít pryč. Pokud je mu zadán úkol, musí být splněn. Koni není dána volba: zda chce pokračovat v práci nebo nechce. NHS koně jemně ale účinně přesvědčuje k tomu, aby si vybral splnění úkolu jako tu nejsnadnější cestu. Všechno ostatní, co chce kůň dělat místo toho, mu člověk ztíží tak, že se kůň dostane ze své komfortní zóny a logicky vyhledá místo, kde je tlak na něj co nejmenší. Typický produkt NHS je kůň klidný a oddaný svému majiteli ale ne ze své vlastní vůle!

Nevzorov Haute Ecol učí své žáky naprostý opak. Ke koni se zde přistupuje jinak. Nehrajeme si na koně ani na vůdčí klisny. Předkládáme koni své vlastní já a nabízíme partnerství založené na přiznání „vlastní barvy“. Já jsem já a ty jsi ty – kůň. Neděláme ze sebe něco jiného, co nejsme. Učíme koně poznávat naše signály a naše tělo. Nejdůležitější je však rozdíl v přístupu k práci. Pokud budete chtít jezdit a váš nevzorovský kůň řekne „NE“, tak jezdit nepůjdete. Váš kůň může projevit názor a to jak pozitivní, tak negativní. A vy s tím nic neuděláte:-))

11112491_10203734994043884_3608328258675905357_n

Majka už jako Nevzorovský kůň

 

Já: Aha, takže Nevzorov dovolí koni odejít, pokud nechce jít pracovat?

Lucie: Přesně tak! Nevzorov přijde ke svému koni a zeptá se ho, zda chce pracovat (bavit se, hrát některé z her) a pokud kůň souhlasí a jde dobrovolně, má stále možnost odejít a říct NE. Stejně tak to má i člověk v tomto vztahu. Může projevit svoji vůli a stopnout jakékoliv chování a hru, pokud je to už na něj moc nebo hrát nechce.

 

Já: To je hrozně zajímavé, ale muselo to být dost náročné začít. Dokážu si představit, že bych teď například přišla za svým koněm a chtěla práci. Ale on nebude chtít. Co potom? Jak dlouho trvá přejít z fáze 0 (rozuměj otrávený kůň, co nechce spolupracovat) do fáze 1 ( konečně se něco začíná dít a kůň pracovat chce).

Lucie: No, je to různé. Mě to trvalo přesně měsíc. Chodila jsem za kobylou do výběhu a nabízela jí společnost. Ale ona se vždy otočila a odešla. Na nějaké techtle mechtle s člověkem nebyla zvědavá. 

 

Já: A co jsi tedy dělala?

Lucie: No nic, četla si! Brala jsem si sebou knížku a četla jsem si. Když nepřišla, nic jiného mi nezbývalo. Chodila jsem každý den.

 

Já: Jak se to prolomilo? Kdy poprvé řekla ANO, budu se s tebou asi nejspíš kamarádit?

Lucie: Prolomila jsem to já. Přišla jsem k ní a začala ji drbat. Zjistila, že jsem vlastně docela dobré drbátko a může mě používat často a dlouho. Byla jsem jí užitečná, tak mě přestala odmítat. Ale tím to nezačalo, začalo to už tím rozhodnutím přestat koně pouze používat.

10931106_10203734990163787_9083847838360890250_n

Majka umí už pár cviků

 

Já: Takže nejezdíš, a co na to lidi? Co vlastně teď aktuálně děláte?

Lucie: Ne, a ani nezačnu. Koně nebyli stvořeni k tomu, aby se na nich jezdilo. Jezdec se na jejich hřbetě nenarodil. A já nemám důvod jí na hřbet lézt. Pro spoustu majitelů koní je tohle divné. Nechápou, že já nejezdím. Někdy to probírají a jindy ne. Ale už si na mě vcelku zvykli.

Teď aktuálně nic:-) Majka spí a já se chystám taky. Nemám nějaké plány. S koněm žiji teď a tady a vše co se učíme, děláme spolu a vždy to vyplyne z aktuální nálady. 

Na závěr mám tady jeden příběh. K Nevzorovo žáku Michaelu Bevilacqua (senior NHE reprezentative), přišli majitelé turistické stáje s několika koňmi, kteří každý den pracují 7 hodin pod klienty. A tito lidé povídají“ My bychom chtěli, aby naši koně uměli to, co ti vaši. Aby s námi uměli mluvit“. On je však odmítl. Řekl jim to, co říká takovým i Nevzorov. Musíte jít za Parellim. Jeho metoda je ta, kterou potřebujete. Vy nepotřebujete koně naučit mluvit. Ale naučit je mlčet…

 

Kdo je Alexander Nevzorov?

Nevzorovův film „The Horse Crucified and Risen” inspiroval k velké změně již miliony lidí, kteří začali o své práci s koňmi přemýšlet novým způsobem. Takovým, který dosud nepoznali, a velmi se jim zalíbil. Kdo je tedy Alexander Nevzorov?

 

„Some day, may be not in our life, equestrian sport will be outlawed and our grandchildren will try to forget this shameful fact of man’s biography. They would burn with shame thinking of this practice of the past as we are ashamed now thinking of slavery and concentration camps“

Volně přeloženo “ Jednoho dne, možná už ne za vašeho života, bude jezdecký sport postaven mimo jeho zákonitosti a vaše vnoučata se budou snažit zapomenout na tu ohavnou historii. Oni budou hořet hanbou při myšlence na praxi z minulosti a na to, co se nyní podobá životu otroka v koncentračním táboře…“

 

 

Nevzorov poukazuje na jiný způsob života koní a lidí. Ukazuje jediný skutečný způsob, jak stanovit partnerství: jako cestu bez násilí, cestu – kterou kůň i člověk budou následovat dohromady. Alexander Nevzorov je revoluční a brilantní myslitel. V podstatě byl jedním z mála lidí, kteří pochopili podstatu jezdeckého sportu, a nebál se nazývat věci nahlas jejich jmény.

 

„… Jezdecký sport ze své podstaty nemůže být ani definován jako sport. Ano, jakýkoliv sport, zahrnuje rekordy a vítězství, ale tyto rekordy a vítězství jsou získané za vlastního potu a krve, získané přes vlastní bolest a vlastním úsilím. A jezdeckého sportu (pokud budeme studovat problém) představuje parazitování na fyzických schopnostech jiné živé bytosti, která nechce být zapojena v tomto sportu, ale nucena k ní bolestí a bití. Tak proč sakra je jezdectví sport?

Mezi všemi sportovci nejsou nic víc než dvě procenta skutečných sadistů, a ti ostatní si prostě neuvědomují, co dělají „.

Citace použité  z  A. Nevzorov “The Horse Crucified and Risen”

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *