Close

První kroky k Nevzorovi s Majkou a Luckou

Jaký byl první tvůj a Majčin krok k Nevzorovi?
Nedá se říci, že nějaký byl úplně první. Poprvé jsem si ho všimla prostřednictvím videí na Youtube. Nejen, že mě zaujala jeho drezura v naprosté volnosti, ale hlavně energičnost a hravost jeho koní. Prvně jsem si myslela, že je to jeden z trenérů, kteří pracují dle principu Natural Horsemanship. Jen rozdíl byl v tom, že jeho koně byly vždy plni života, hravosti a energie. Když se podíváte třeba na Honzu Bláhu, čí samotného Parelliho, jejich koně dělají, co chtějí, ale pouze jen to, nikdy ne nic navíc. Když chtějí vzepnutí – kůň se vzepne. Někdy i dost líně. Občas to skoro vypadá, jakoby se mu moc nechtělo. Nevzorov požádal svého koně o capriolu a on ji neudělal líně ale velmi energicky a klidně 3x po sobě. Koně prováděli cviky s takovou vášní, že je Nevzorov musel sám zastavovat. U jeho kobyly Lipisiny jsem měla pocit, že pokud jde o vzdušné elementy, tak se přímo předvádí, někdy jsem si i říkala, jestli ji ve videu Nevzorov říká, že to má dělat anebo se hravě předvádí sama. Nikdy jsem neviděla, že by kůň do takto náročné drezury vkládal tolik energie a vášně.

Ale zpět k tomu, co mě přimělo se o jeho způsob „výcviku“ koně zajímat a být v jeho škole i když jen online (Nevzorov dává lekce převážně Rusům, nemluví anglicky, a má jen málo studentů, které učí osobně. Většinou učí prostřednictvím videí a konzultací. V současné době učí pouze pokročilé studenty jeho školy). Byla to chvíle, kdy jsem si přečetla způsob jakým pracuje s koňmi. První co mě zaujalo, bylo to, že koně učí ve volnosti a bez jakýchkoliv pomůcek (kromě nákrčáku a bičíku) a to hned od první chvíle (třeba v Natural Horsemanship začínáte prvně na ohlávce a až za dlouhý čas, kdy kůň naprosto skvěle reaguje na ohlávce, ho učíte ve volnosti). Druhá věc byly hry. Své koně za tréning odměňoval tím, že si s nimi hrál. Přišlo mi to úžasné. Chtěla jsem si s Majkou hrát také. Po tréningu jsem ji nadšeně ukázala míč a chtěla jsem, aby si s ním hrála. Ona k němu jen čuchla a dal, stala jako socha. To mě neodradilo, začala jsem si s ním hrát sama, zvedala ho svými ústy, abych ji ukázala jak si hrát. Ale ona jen nezaujatě koukala a po chvíli začala znuděně usínat. Už jsem byla tak zoufalá z jejího nezájmu, že jsem ji začala učit si s míčem hrát pomocí metod Natural Horsemanship (práce s tlakem), ale v tu chvíli mi to došlo „To má být hra za odměnu, ne výcvik!“  A i kdyby si pak začala „hrát“, byla by to pro ni hra, nebo jen způsob jak se zbavit tlaku?

Při dalším tréningu jsem nechala otevřenou jízdárnu. Majka tam sice  nějakou dobu zůstala ale jen po dobu, než si všimla, že je otevřeno.  Poté mi z jízdárny utekla. Nemohla mi už jasněji říct, že to co děláme, ji nyní nezajímá a nebaví, že to dělá protože musí – nemůže jít tam kam by chtěla a dělat co by chtěla (jízdárna do té doby byla vždy zavřená). Neměla způsob, jak mi říct, co by chtěla dělat. Aspoň v rámci jízdárny ne a já jsem s tím bičem a vodítkem s ohlávkou děsně byla tak otravná. Takže došla k názoru, že je lepší mi dát, co chci a mít to za sebou. Uvědomila jsem si, že to co děláme, je zábava jen pro mě ne pro ni a i když jsem měla poslušného koně, jezditelného bez udidla jak na jízdárně, tak venku, schopného dělat parelliho hry ve volnosti, tak jsem cítila, že bych všechno tohle vyměnila za jeden jediný moment, kdy bych si byla jistá, že to baví nás obě a že obě chceme dělat právě toto, a je úplně jedno, co by to bylo.

Chtěla jsem to ohýnky vášně a radosti, co měli Nevzorovi koně. Všechny ty krásné jízdy, úžasný pocit, když kůň ve volnosti dělal, co jsem chtěla, bych vyměnila za jednu jedinou „Nevzorovu“ koberturu. Uvědomila jsem si, že je mi jedno, co s Majkou zrovna děláme – jestli pojedeme na vyjížďku, nebo nějaké drezurní elementy, či se jen honit a blbnout. Jediné, co jsem chtěla je, aby to bylo oboustranné a aby mě měla ráda a ten čas, co spolu trávíme, jí opravdu bavil.

Kde může člověk najít podporu a učitele pro Nevzorovu metodu?


Podporu určitě najde v jeho online fóru/škole

http://www.haute-ecole.ru/school/index.php?act=idx, či na seminářích oficiálních představitelů (reprezentative) http://www.haute-ecole.ru/school/index.php?showforum=132, či domluvením konzultace http://www.hauteecole.ru/en/nevzorov_haute_ecole.php (při rozkliknuti najdete jejich krátký příběh a e-mailovou adresu).

Žádného učitele pravděpodobně nikdo neseženete, a pokud nemluvíte anglicky a nejste ochotni či schopni cestovat do cizích zemí, tak se na žádný seminář ani konzultaci nedostanete, protože oficiálních představitelů je jen hrstka a nejblíže je pravděpodobně Olesya Rodina v Ukrajině a semináře se pořádají spíše v USA a v Kanadě.

251642_190225191025455_5595850_n_529a1c53e087c31888ca5d1e

 

Dobrou zprávou je, ač je to šokující, že žádného osobního učitele nebude potřebovat. NHE je neskutečné jednoduché. Proč to tedy nedělá každý? Protože jednoduché není to samé jako snadné. NHE je velice náročné pro člověka a zcela nenáročné pro koně. Náročnost nespočívá v důslednosti, rychlosti a načasování jako u clicker tréningu nebo Natural Horsemanship.

Náročné je to především na: potlačení vlastního ega, postavení koně na první místo, vcítění se do něj a schopnost vidět svět z jeho pohledu a ochotu se učit – ne jak koně přimět něco udělat, ale jak ho pochopit. V NHE je povinná znalost kompletní anatomie koně a silně doporučená etologie a psychologie – psychologií se myslí obecná psychologie, která je společná jak pro koně, tak lidi. Tyhle znalosti do vás nikdo nenahází. V NHE musíte vyvíjet sami zájem tohle nastudovat, přidělený asistent vám jen pomůže s tím, že vás, pomocí testů, opraví. Jak je možné, že nepotřebujete nikoho, kdo vás bude trénovat jako v jiných metodách? Protože NHE není metoda, je to jen způsob jakým se skamarádit s jiným živočišným druhem, jak mu porozumět a získat si jeho srdce. K tomu vám nedopomůže způsob, jakým držíte ohlávku, ani jak fázujete tlak, nebo to, kdy koni dáte pamlsek. Nejlépe vám k tomu dopomůže kůň, který vám říká, co cítí, co si myslí a vaše schopnost mu rozumět a nahrávání vašich lekcí na video. V reálu jsou lidé soustředěni na to, aby koni vysvětlili, co chtějí, že si velmi často nevšimnou, co jim říká on (mě se to děje každou lekci!).

12874181_10205592572802192_1123223156_o

Jaký byl tvůj první úspěch v metodě?
Můj první úspěch bylo to, že mi začal můj kůň říkat Ne. V tu chvíli jsem to nechápala jako úspěch, protože ve chvíli, kdy si Majka uvědomila, že může říkat ne, tak se to stalo jejím nejoblíbenějším gestem. Chvílemi mi připadalo, že ho říkala ne proto, že by skutečně nechtěla dělat to, co jsem jí nabízela, ale chtěla si ověřit, že opravdu NE může říct a já to budu respektovat. Ve světě koní to není moc obvyklé. Všichni koňáci nejspíš znají takovou tu poučku pasovanou na všechny bez rozdílu „ Přiměj ho udělat ještě jeden krok, ať si nemyslí, že o tom rozhoduje on – jinak ti to bude dělat pořád.“ Takže Majka začala říkat NE úplně na všechno. Časem jsem však pochopila, že to byl ten nejdůležitější krok, protože, jak dopadne přítel, který neříká Ne, když něco nechce? Jako otrok, jehož okolí ani neví, že je otrokem, protože vůbec neví, co chce, co se mu líbí a co naopak nelíbí a pro okolí je naprosto nepochopitelný a nevyzpytatelný.

12874186_10205592572082174_630307089_o
Jaký byla první hra, kterou jsi Majku naučila?
První, co jsem ji naučila, bylo položit nohu na podstavec. Ze začátku to bylo trochu strastiplné, protože podstavec nechápala jako něco na co má nohu položit, ale něco, do čeho má kopnout. Jednou podstavec tak zkopala, že se pod ní zakutálel a pak o něj málem zakopla a spadla. Strašně jsem se tomu smála a ona to pochopila tak, že je to TO, co chci, aby dělala a pak to dělala pořád – zakopávala podstavec pod sebe! Chvíli trvalo, než pochopila, že na něj má položit nohu.

 

majka a lucie - nevrzorov

Jak majka projevuje svoji radost?
Nejčastěji energií. Když se na něco těší, tak strašně spěchá a celkově je taková zrychlená. Třeba, když se těší na trávu (ve výběhu ji bohužel nemá), tak když uslyší můj hlas, rychle přiběhne k bráně. Když se těší opravdu hodně, tak přitryská jako tank a málem to u brány neubrzdí. Okamžitě zvedne hlavu a rve mi ji do ohlávky (je to náš způsob jak mi říct, že chce někam jít. Ona ví, že bez ohlávky nikam nepůjdeme, tak se ten proces snaží urychlit) a poté do mě drbá hlavou, abych si s tím otevíráním brány pohnula. Poté se přesouváme na trávu v běhu, přičemž mě Majka často popohání, protože se ji zdám pomalá. V tuhle tu chvílí má většinou takovou radost, že ani nezačne na prvním místě, kde je tráva žrát, ale chvilku pobíhá okolo (máme louku vedle stáje, takže ji můžu pustit z vodítka, někdy jdu s ní na trávu i ve volnosti kdy má jen ohlávku), vyhazuje a pak se pustí do trávy.

Co dělá a jak se chová, když něco dělat nechce? Co děláš pak ty?
Když něco nechce, dělá to, co dělají lidé, snaží se to sabotovat a pokud možno před tím uniknout. Takže, když použiji příklad s ohlávkou. Když nemá nic proti tomu někam jít, tak mi k ohlávce skloní hlavu (neasistuje, jen přiloží hlavu jako souhlas) a nechá si ji nasadit. A naopak, když vyloženě nechce (třeba, když dostane večeři a chce jíst), tak hlavu neskloní anebo uhne hlavou. Když nechce být se mnou, tak odejde na druhou stranu výběhu. Co dělám já? Respektuji to. Beru to tak, jako když mi kamarádka řekne, že zrovna na tohle nemá náladu a chce dělat něco jiného.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *